VYUŽIJME PROJEKTOVOU VÝUKU

Proč projektová výuka v době uzavření škol

            Asi mnoho učitelů nezažilo, aby školy byly na delší dobu zavřené. Aby byli okolnostmi nuceni vymyslet způsob, jak své žáky a studenty vzdělávat na dálku. Na druhé straně i pro ně tato situace může přinést nové poznatky, nové zkušenosti, které pak mohou zúročit v klasickém vzdělávacím procesu. 

            Za nejméně vhodné považuji pouhé zadávání tradičních úkolů, či žákům a studentům sdělit, že si mají nastudovat látku například od stránky 10 do stránky 100, z čehož pak budou zkoušeni. Proto jsem všem učitelům na své škole doporučil, aby zvážili možnost využít u nás tradiční projektovou výuku. U nás všichni studenti vytvářejí ve třetím a čtvrtém ročníku celoroční práci, studentský, respektive maturitní projekt. Tyto předměty jsou přímo v rozvrhu, většinou jsou témata zpracovávána v různě velké skupině řešitelů. Kromě toho vykonávají studenti krátkodobé či střednědobé projekty v některých předmětech. 

            Osobně se domnívám, že vymyslet pro skupiny studentů střednědobý projekt, třeba i s prvky nové látky, je velmi vhodný způsob pro současnou situaci ve všech předmětech. Studenti budou muset hledat informace, ty vyhodnocovat, komunikovat mezi sebou, využívat je k vytvoření řešení. Učitelé jim pak různou formou mohou radit, být pro ně konzultanty, mentory. Včetně využití různých forem on-line komunikace. 

            Až mimořádná situace pomine, mohou studenti své výstupy prezentovat a tím bude mít učitel i podklady pro jejich klasifikaci. Navíc při prezentaci při troše zkušeností, které naši učitelé mají, mohou snadno zjistit, jak moc se daný student na vytvoření projektu podílel, kdo byl tahounem a kdo se tak říkajíc vezl. Při prezentacích se pak i další skupiny studentů dozvědí mnoho zajímavého, mohou se svých kolegů ptát, čímž si tázaní procvičují další důležité dovednosti, jako je umět dobře a srozumitelně vysvětlit své výstupy. 

Proč volit skupinu, a ne zadat projekt jednotlivci 

            Vycházejme prosím z praxe. Málokdy se v ní stane, že něco řeší jednotlivec, většinou musí spolupracovat tým, ve kterém jednotlivci zastávají různé role, vycházející z jejich silných stránek, z jejich dovedností, zkušeností. K tomu se jim velmi hodí zkušenosti s prací v týmu, ve schopnosti v týmu komunikovat, stát se jeho lídrem, vést ho. Ne každý se s tím však setká během základní či střední školy, byť situace se postupně mění k lepšímu. 

Kolik řešitelů je vhodných pro pracovní skupinu 

            Pochopitelně bude záležet na daném tématu a jeho šíři. Dva řešitelé dle mého nejsou skupina, tři pak ta nejmenší. Horní hranice de facto není omezená. Například, když jsme řešili před roky modelování koncentračních táborů v Osvětimi pro jejich pozdější virtuální prohlídku, pracovalo na tomto projektu více než čtyřicet studentů třetích a čtvrtých ročníků. Tam již byli studenti rozděleni do podskupin, ve kterých spolupracovali, a pak své výstupy skládali dohromady. Tam už byla komunikace obtížnější, stejně jako řízení projektu. 

            Pro současnou situaci bych asi mohl doporučit skupiny o počtu tří až šesti žáků či studentů, ale opravdu bude záležet na konkrétním tématu a na tom, jak dokáže učitel práci definovat, a jak dokáže dohlédnout, aby si řešitelé tuto práci rozdělili rovnoměrně. A také úměrně jejich dovednostem.

Rozdíl mezi projektem, domácím úkolem či referátem 

            Tradiční domácí úkol většinou znamená pocvičování si znalostí a dovedností na typickém příkladu, cvičení, vztaženém ke konkrétní úzké specializaci. Referát znamená vytvořit pomocí převzatých informací smysluplný výstup. Naproti tomu projekt staví před jeho řešitele konkrétní úkol, nemůže spočívat pouze na převzatých informacích, musí zde být vlastní podíl řešitelů. U projektu většinou také jde o nutnost řešit daný problém v souvislostech, komplexně, napříč různými oblastmi vzdělávání, nutnost přenést teoretické poznatky do praxe. 

            Co je pro projekt typické, je hledání řešení. Většinou nejde o stereotypní postupy, řešitelé objevují nové cesty, objevují nové poznatky, učí se novým znalostem a dovednostem, uplatňují svou kreativitu. Pro splnění úkolu musí každý z nich naplnit svou část úkolu, někdy i v časové posloupnosti, což je nutí dodržet termíny, odevzdat kvalitní práci, aby tím nepoškodili celou skupinu. Ne každý je tak otrlý, aby nechal své spolužáky na holičkách. 

            Také se mnohdy stane, že během práce se automaticky vygeneruje lídr, někdy i jedinec, od kterého by to nikdo nečekal, spolužáci ani učitel. Někdy i on sám pro sebe objeví své skryté manažerské vlohy. 

Krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý projekt 

            Již jsem zmiňoval celoroční práci na naší škole ve třetím a čtvrtém ročníku, zde jde jasně o dlouhodobý projekt. Navíc v některých případech se netýká jen jednoho roku, ale začíná v ročníku třetím a končí v ročníku čtvrtém. Za dlouhodobý projekt se ale dá považovat i ten, který žáci či studenti řeší během jednoho pololetí. 

            Za střednědobý projekt považuji takový, který trvá po dobu týdnů až měsíců. Zase záleží hodně na zadání a na intenzitě či množství vykonané práce. 

            Krátkodobý projekt mohou vlastně řešit studenti či žáci i během jedné hodiny, dvouhodinovky, ale třeba během studijní stáže, kempu, školy v přírodě a podobně. 

Ve skupině nelze práci spravedlivě ohodnotit – mýtus  

            Dle mého jde opravdu o mýtus, který se nezakládá na realitě. Záleží však hodně na tom, jak s danou skupinou hodnotitel pracuje, komunikuje. Uvedu opět na příkladu našich studentských a maturitních projektů.

            Každá třída je rozdělena přibližně na polovinu podle počtu osob ve skupinách. Ta má v rozvrhu ve třetím ročníku dvě hodiny, ve čtvrtém nově dokonce tři hodiny. Během nich s nimi pracuje garant projektu, který jim nakonec přiděluje body na návrh konzultanta. Ale také před ním skupiny řešitelů prezentují své dílčí výstupy, čelí otázkám jeho i svých spolužáků.   

            Každá skupina má také svého konzultanta, který je odborníkem na zvolené téma. To si volí u nás studenti sami, já jako ředitel jim ho schvaluji. A ne automaticky. Musí jít o skutečný projekt a ten musí mít i další využití. Pro studenty, pro školu, pro sociální partnery naše či studentů. Jen v případě, že si studenti téma sami nevyberou, tak jim ho přidělím. Což se děje jen v menším procentu řešitelů, u studentů, kteří v danou chvíli nic moc neumí a nic moc je nezajímá. 

            Konzultant tedy s týmem komunikuje po celý školní rok, většinou elektronicky přes hodnotící list na Virtuální škole. Tam studenti zavěšují své dílčí výstupy, v komentačních bodech pak mohu nejen já sledovat jejich komunikaci s konzultantem. Ten většinou napíše, co se mu na zavěšeném výstupu nezdá, co v něm mají řešitelé opravit. A ti tak činí, někdy i opakovaně. 

            Jelikož garant i konzultant sledují práci skupiny po delší dobu, dokáží zjistit, kdo je tahounem skupiny a kdo se naopak veze. Jelikož si studenti ve skupině rozdělí úkoly na konci analýzy, kterou všichni dělají na začátku projektu, lze i k tomu přihlédnout. A věřte, při prezentacích se pozná, zda daný student úkol skutečně vyřešil, anebo to za něj udělali spolužáci, aby mohli projekt dotáhnout do zdárného konce. Pak se stane, že jeden ze studentů má třeba na konci roku z projektu známku výbornou, zatímco jiný hodnocení dobré či dostatečné.